V prváku jsem si pravidelně sedala za svého moc pěkného spolužáka a když mě přednáška unavovala (pokaždé), představovala jsem si jak ho zavedu na záchodky a zneužiju. Chudák nic netušil, ale ve mně by se krve nedořezal, když se zrona v těch nejlepších představách otočil na mě, sedící upřeně se na něj dívající s blaženým úsměvem, a poprosil o půjčení tužky. Celé to pokazil. |
