| Před konečným vytisknutím a svázáním bakalářky vedoucí přišla na to, že napsaná práce vlastně neodpovídá zadání, a tak zadání změnila, aby odpovídalo napsané práci. |

| Před konečným vytisknutím a svázáním bakalářky vedoucí přišla na to, že napsaná práce vlastně neodpovídá zadání, a tak zadání změnila, aby odpovídalo napsané práci. |

| Byla jsem na Dni otevřených dveří na přednášce o mém oboru, abych vůbec zjistila, co to studuju a k čemu mi to vlastně jednou bude. |

| Nechápu spolužáky, které před sebou nemají PC a žádají o půjčení propisky na podepsání docházky.. |

| Právě jsem seděla v naší univerzitní knihovně a vedle mě si jeden podivín pouštěl porno a nahlas u toho vzdychal, když jsem ho napomenula, zjevně vůbec nepochopil o co GO a svému koníčku se bez vyrušení věnoval dál. Toto je úroveň některých studentů UHK... |

| Kdyby "Přiznání UHK" existovalo před mým nástupem na univerzitu, šel bych první den do školy radši s vymydleným šulinem a taškou plnou kondomů. |

| Na přijímačky jsem dorazila pozdě, a s obrovskou opicí za krkem. Od testu jsem odcházela první. |

| Jednou mě kamarád naučil, jak získat "tajnou kombinací" výběru nápoje a množství cukru kafe z automatu zadarmo. Aspoň nějak to škole vracím! |

| Zajímalo by mě, co je spravedlivého na zapisování rozvrhu - k čemu mi je, že mám mrtě kreditů, když má PřF přednost před PdF? Stejně si zapisuju rozvrh mezi posledníma, dokonce i po těch, co mají předmět zapsaný podruhé... Fakt systém systému... |

| S kartou ISIC jsem za posledních 5 let ušetřil už 1000 korun... od roku 2010 jsem si totiž neprodloužil její platnost. |

| Když sedím na prosemináři odborné práce a poslouchám rady o zpracování bakalářek, mám před očima tak hrozivé vidiny budoucna, že bych proroky zkázy roku 2012 klidně strčila do kapsy. Zároveň si přeji, aby fakulta zřídila speciální oddělení pro podobné případy - cosi jako program na ochranu svědků. |

| Zkoušel jsem jednu spoře oděnou studentku, měla téměř průhlednou halenku a minisukni. Bez podprsenky, nemusím snad ani dodávat. Vůbec se nenaučila a nic moc nechápala. Snažil jsem si ji napovídat a na papír naznačoval řešení. Naléhal jsem: "Zkuste to, nic se neděje, je to snadné" Bez šance. Dělal jsem co se dalo. Po asi 5 minutách se mi zdálo, že se blíží zázrak. Studentka zvedla hlavu, oči už neměla zabořené do papíru a řekla: "Ledaže..." Skoro se mi už ulevilo a chystal jsem se, jak jí zapíšu 3, ale v tom dokončila větu: "Leda bych Vám ho vykouřila," Samozřejmě jsem ji vyhodil a nikdy už více neviděl. |
