Už od chvíle kdy jsem nastoupil na školu nějak zjišťuju, že je kolem jen velmi málo lidí, se kterými bych si měl o čem povídat. Je to teď rok a půl, co chodím na hodiny víceméně sám, sám se z nich vracím a sám sedím doma na prdeli. Měl jsem jakous snahu se dostat mezi lidi, ale krapet marně. Nechci tady brečet, jen už v sobě dlouho držim věc, o který jsem si celou dobu neměl s kým promluvit a chtěla by ven. Čím víc jsem mezi lidmi, kteří mi přijdou cizí, tím víc a víc se uzavírám sám do sebe a jsem v jejich přítomnosti nervózní. nedokážu se pořádně vyjadřovat, radši se držím stranou a když už přijde na nějakej kontakt, většinou se chovám jako idiot, aniž bych sám chtěl a uvědomoval si to. Znepokojuje mě hlavně to že se podobná věc přenesla do mýho osobního života a k úplně všem lidem se stavím s odstupem aniž bych k tomu měl důvod. Ztrácím tak pomalu všechny, kteří pro mě někdy mohli něco znamenat.
|