| Dostala jsem zkoušku jen proto, že učitelka nechtěla vyhodit dvě holky za sebou :) |

| Jaké je to radosti, když Vám na svém profilu učitel zveřejní výsledek z testu s tím, že jste splnil a následně na další hodině zjistíte, že Vám test utekl o čtvt bodu. Na o tázku jak je toto možné, mi nebyla sdělena odpověď. Dodnes se domnívám, že se chyba stala mezi počítačem a židlí. |

| Přiznávám, jedinou učebnici, kterou jsem za celou délku studia koupil jsem ani neotevřel Bc. já |

| Ten pocit, když se učitele zeptáte, jak to myslel, on vám odpoví, a vy opět absolutně netušíte, co tím myslí. |

| Moc se mi líbí přístup některých učitelů na této škole. Mají vše totálně na háku. Nejvíce se mi zamlouvá posílání seminárních prací přes email. Stačí poslat prázdný dokument, do kterého naklikáte pár nesmyslných písmen nebo čísel a čekat, až se vám na stagu objeví splněno. Ať žije lenost ! :) |

| Na konci semestru jsme psali písemnou zkoušku ze Strategického marketingu. Jelikož jsem na přednášky nechodila, šla jsem se tedy zeptat, kde se bude zkouška psát. Zaklepu na kabinet, vejdu a pravím: “Dobrý den, potřebovala bych mluvit s panem profesorem Strnadem.“ Neznámý profesor se mě obratem ptá: „A co mu chcete?“ Pohotově odpovídám: „Přišla jsem se zeptat, kde píšeme tu zkoušku.“ Neznámý profesor se opřel do židle, zkřížil ruce a povídá: „Za prvé, profesor Strnad jsem já. Za druhé, je vidět, že jste nikdy na mé přednášce nebyla a za třetí je to ve čtvrtém patře, učebna číslo xx.“ Zkoušku jsem udělala až na po třetí. |

| Na vrátnici jednoho z bloků jsem měl sex s vrátnou. Okolo prošli minimálně tři erasmáci a nikdo si nevšim. |

| Nechápu, jak můžou všichni tvrdit, jak je škola v pohodě a jak se všechno dá opsat a ochcat, když mě (před státnicema) dává tolik zabrat!! |

| Znáte ten pocit, když píšete na Stag hodnocení předmětu, ve kterém nadáváte na učitele, nemáte složenou zkoušku a podepíšete se? Aneb doufám že to nikdo nečte :D. |

| To jsem si to jednou takhle pádil ze školy na Harcov s tím, že si v krámku pod menzou koupim několik rohlíků a plátkovej sejra. Jenže sem potřeboval strašně na malou. V okamžiku, kdy se můj močovej měchýř rovnal tenkostenné, řádně natlakované nádobě(strojaři znaj z pružnosti a pevnosti) sem dal nejvyšší prioritu záchodu s tím, že těch pár rohlíků , co tam ještě měli, si koupim až pak. Jenže klučičí záchody byly zamčené (asi nějakej novej druh feminismu...), tak jsem musel, ač nerad, na holčičí. Mezitím tam přišly nějaké dvě slečny. No nechtěl jsem ze záchodu vylézat, abych je nevyplašil, a aby mě neměli za úchyla. Slečny za tu chvíli vyřešili všelijaké problémy ohledně vztahů (asi nějaké psycholožky). Tak jsem počkal až odejdou. Té, co byla ode mě napravo bych jen poradil, ať hodí za hlavu své nevyřešené problémy s otcem z dětství a svému příteli konečně dá. Když odešly, tak jsem konečně vylezl, natruc jsem nechal nahoře prkýnko a šel si koupit ty rohlíky, ty mi ale mezitím vyprodali. |
