|
Když budeme zkoumat zločince, jejich inteligenci, chápání a motivy, zjistíme, že svůj čin vždy považují za chytrý a hrdinský. Jsou přesvědčeni, že dosáhli nadřazeného cíle - konkrétně že jsou chytřejší než policie a dokážou druhé využívat. Ve svých vlastních očích jsou hrdiny a nevidí, že jejich činy svědčí o něčem zcela jiném, co ani zdaleka není hrdinství. Nedostatek pocitu sounáležitosti, jehož vinou jsou všechny jejich činy škodlivé nebo společensky neužitečné, souvisí s nedostatečnou odvahou, se zbabělostí. Oni si to ovšem neuvědomují. Ti, kdo se vydají neužitečnou cestou života, mívají často strach z neúspěchu, temnoty a izolace; touží být pospolu s druhými. Jde o zbabělost a za takovou je to třeba také označovat. Nejlepší způsob, jak zastavit zločinnost, spočívá vlastně v tom, že všechny přesvědčíme, že zločin není nic jiného než odsouzeníhodný projev zbabělosti. (Alfred Adler, 1999)
|
