|
Hodně lidí zastává názor,že jsem hezký, hodný a inteligentní sympaťák a nejspíš právem,protože nejsem typ, kterému jde jen o to jedno. I přesto stále víc poznávám,že je čím dál tím méně slečen, které by o takové kluky stály...nevím,možná se pletu anebo mám jen smůlu na ty,které se mnou zkrátka vydrbaly...a na holky,co jsou svým způsobem vyjímečné jsem už ztratil sebevědomí. Ano přestávám jim důvěřovat bez ohledu na to,jaká která je...Nebaví mě být něčí náplast na nevyřešenou minulost a další problémy.Takhle to je,když se snažím být milý,charismatický a vnímat pocity druhých. Svoji vysněnou bych na rukou nosil a dělal pro ni první poslední,aby veděla jak moc ji miluju a já si byl nadosmrti jistý, že mě jen nevyužije...Abych nemusel myslet na to,proč zrovna já,tak se pořád víc ponořuju do práce a toho co mě baví. I když přes to na mě příjde splín a deprese,tak tenhle svůj osobní žal utápím ve skleničce něčeho tvrdšího tak jako teď...Vím že alkohol problémy neřeší,ale to voda taky ne...
|
