|
Ve školce jsem byla opravdu nejlepší kámoška s jedním super klukem. No, byli jsme i víc než kámoši, jestli se to teda ve školce počítá (dávali jsme si pusy a myslím, že jsme i slibovali, že se vezmeme - dětské sliby). Pak jsem měla jít na jinou školu než on, ale překecala jsem matku, ale on šel až o rok později. Asi ve třetí třídě jsem se na něho vykašlala, protože ho moje kámošky neměly rády (vím, že to byla nehorázná hloupost). Od té doby jsem ho potkala jednou, pozval mě k sobě domů a pak už nic. Teď na něho hodně myslím a lituju toho, občas chodím kolem jeho domu jenom proto, že doufám, že vyjde ven. Jednou jsem čekala asi hodinu poblíž domu, kam jsem ho viděla zajít. Na facebooku skoro nikdy není. Uvědomuju si, že jsem to dost zvorala, ale doufám, že ho třeba někdy potkám a budu se mu moct omluvit.
|
