|
Nedávno jsem tu četla příspěvek od slečny, co má rakovinu a rozešla se s přítelem proto, aby mohl žít dál s někým jiným a být šťastný. Já mám opačný problém. Můj přítel také onemocněl a po nádherném vztahu, bez udání důvodů řekl, že končíme. Nejdřív, křičel, nadával, byl schopný mi říct cokoliv, abych od něj odešla. Bohužel-naneštětí, mě ale natolik miluje, že v další fázi loučení, začal plakat a řekl mi pravdu. Chápu jeho rozhodnutí,a na jeho místě bych reagovala stejně. Na stranu druhou.. miluju ho a není to jen můj přítel, ale i nejlepší kamarád a k těm já se zády neotáčím. Nebyla bych šťastná s někým jiným, a nechci být s někým jiným ani za cenu toho, že mu budu jednou utírat zadek a krmit ho. Jednou křičí opusť mě a žij.. podruhé pláče a prosí at zůstanu a neopouštím ho..A jelikož vím co je láska,a rozhodně to není něco fyzického, ale něco co má pro mě naprostou hodnotu a moc, nikdy ho neopustím a budu šťastná..Protože on je ten, kdo ke mě patří a s kým mám být,dokud jsme oba dva.
|
