| 0 | |
| 0 |
| Nesnáším, když ráno zaspím, nestihnu vymyslet něco skvělého na sebe a ani se namalovat, vycházím z domu s tím, že dneska bude ten nejhorší den, a že vypadám jak strašák do zelí. Ale pak vystoupím z autobusu, mířím přes centrum do školy a k mému velkému překvapení a i potěšení, se za mnou otáčí kluci a navazujou oční kontakty. Možná sobecké, ale je to skvělý pocit (třebaže i trochu naivní), že i když je na mě vidět, že jsem zrovna vylezla z postele, není to se mnou tak úplně marné... |
