|
Mám přítele 8 měsíců,je ke mě hodný,ale to mi po prvních dvou měsících přestalo stačit. Nemá práci,tím pádem nemá kde bydlet. Vadí mi, že mě nemá kam vzít a čas od času mi koupit něco pěkného, co by mi udělalo radost. Vím, že kdyby peníze měl, koupil by mi cokoliv. Je to ještě mnohem horší, protože postupem času k němu začínám mít odpor.Jen se mě dotkne a já ho odstrčím, někdy i podvědomě,že ani nevím,že to dělám. Líbí se mi, když si povídáme, ale jen co se začne lísat, tak jen kroutím očima. Sex je taky o ničem, nikdy mě neudělal, ale kdyby aspoň samotnej sex bys nějak příjemnej, tak by mě to zas tak nežralo.Když mi vyznává lásku,opakuje pořád stejné fráze dokola, že už ho ani neposlouchám a přemejšlím třeba, co si dám dnes k večeři. Mám úplně jinou představu chlapa, kterého bych chtěla, ale nevěřím si.Nejlepší by byl rozchod, ale vím, že mi bude hrozně moc chybět. Je to začarovanej kruh, ve kterým se potácím a nemůžu z něj ven. Nechci ani jednu možnost-být s nim,ani se s ním rozejít.
|
