|
Mám skoro dva roky přítele a právě se nacházíme ve fázi rozchodu. Nechápu, proč nejsem schopná ukončit to sama. Během těch dvou let byl ke mně sice občas pozorný, nosil mi dárečky a bral na různá místa. Bohužel vše to krásné přebila jeho ješitnost, několikrát jsem se kvůli němu psychicky zhroutila, nechával mě schválně v nejistotě, provokoval mě jinými děvčaty, vždy měl něco, co se mu na mně nelíbilo, nebo co by chtěl na mně měnit... A já stále naivně věřila, že mám svého vysněného, že kvůli tomu špatnému nemůžu zahodit to dobré. A i když zdravým rozumem vím, že to je špatně, že by chlap měl být pozorný vždy a ne jen když se mu chce a že si tohle vlastně nezasloužím, miluji ho z celého srdce a přála bych mu to nejlepší...
|
