|
Hodně mě to tíží,ale je moc těžký se o tom nějak hodně rozepisovat,nebo to nějak rozmazávat. Proto to vezmu hodně zkráceně a stroze.Mám od mala smůlu na kluky/mužský. Můj biologickej otec mamku bil. Můj nevlastní otec v určité době, kdy byl alkoholik taky. Nejednou se stalo, že se mě taky snažil osahávat. A do toho všeho mě znásilnil syn sestry nevlastního otce,když mě měl hlídat. Bylo mi dvanáct,jemu šestnáct. Do dneška to nikdo neví, na gyndě jsem byla až po patnáctých narozeninách,sama bez doprovodu,takže to nikdo neřešil. Dřív jsem měla pocit,že jsou všichni mužský takový. Ale nějak jsem to zkousla a teď mám přítele. Skvělého,rozumného přítele, s kterým si rozumím, a mám ho opravdu ráda. Jenže je mi sedmnáct,sex k vztahu v tomhle věku tak nějak patří. Jen nevím,nechce se mi,jemu tohle všechno vyprávět,ale mám strach,že to hned tak nepůjde. Mám strach i z jeho reakce, kdybych mu tohle řekla. Nevím co teď.
|
