|
přiznávám, že největší krizi v průběhu studia jsem prožil v samotném závěru, ve chvíli, kdy jsem finišoval s diplomkou, a chtěl jsem ji konečně poslat vedoucímu, jistému docentovi z Prahy. Pořád se totiž kromě povšechných rad a doporučení neměl k tomu, aby se mi na to mrknul. Povídám "pane docente, já bych Vám to teda poslal mejlem nebo tady to je na disketě..." (psal se rok 2002). Pan docent mi ovšem poklepal na rameno a sdělil mi žoviálně: "NENÍ POTŘEBA, PANE KOLEGO, HLAVNĚ MI TO SVAŽTE DO TVRDEJCH DESEK!" To jsem se opravdu sesul po zdi k zemi. P. S. nakonec jsem bez větších problémů obhájil - vedoucí DP byl totiž i v komisi a kladl v dobré náladě otázky, na které si vzápětí i sám odpovídal, a byl tím tak nadšen, že mi navrhl za výbornou :P
|
