|
Docela často pročítám přiznání a je mi upřímě líto, jak všechny ty holky podváděj svoje partnery a delaj z nich pak ještě blbce... vůbec se nedivím chlapům, že o náš říkají, že jsme děvky... po přečtení pár přiznání, bych to s klidem řekla taky. Když někoho mám, přece ho mám proto, že ho mám ráda, a né proto, abych mu mohla zahýbat kristepane!... Jsem nesmírně hrdá na to, že taková nejsem, a jsem si jistá, že ani nebudu, protože je mi z toho na blití! Mám doma chlapa, kterej není vždycky svatej, asi jako nikdo z nás, ale strašně moc ho miluju, a neexistuje nic, kvůli čemu bych měla důvod ho někdy podvést, nikdy bych mu takhle hrozně neublížila, a už vůbec né sobě, abych ze sebe udělala stejnej hadr, jako kdekterá druhá, co roztahuje nohy na potkání... Holky, kam se poděla veškerá sebeúcta a "noblesa" která k ženě odjakživa patřila?
|
