| Z jedné přednášky na rektorátu si pamatuji pouze když mě budili, abych se podepsal na prezenčku a pak také svou spořádanou a nic nevypovídající klidnou chůzi na WC, kde sem vypustil šavli, že by se za ní ani kaprál z pohádky nezastyděl. Na vzdálenost asi metru a půl sem trefil mísu ale i vnější okraj s prkénkem a ještě nějaký moment sem ji vděčně objímal. Pak sem se nenápadně vrátil do posluchárny, usedl a opět usnul. Umíral sem ještě po zbytek celého dne. |

