|
Na základní škole jsem byla obětí nadávek, urážek a psychického šikanování. A také vím proč. Byla jsem totiž celkem při těle, chytrá a hrající na housle a děti na základce jsou prostě děsný svině.. Teď už sice nejsem tlustá a ani hnusná ne, ale z toho neustálého ponižování mám nehorázně malý sebevědomí, a tak prostě své rodině ani kamarádkám nevěřím, když mi říkají, že jsem hezká. Občas si to sice sama myslím, když jsem doma, říkám si :"Dneska ti to sluší..." a podobný, ale když potom přijdu do školy, kde jsou všechny ty hezký, hubený, prsatý holky, tak mi sebevědomí zase klesne až na dno. Ano, sice, díky těm blbcům ze základky, se teď jim podobným umím vysmát do ksichtu, ale stejně mě to poznamenalo. Teď je mi 16 a ještě jsem neměla kluka. Chtěla bych ho, ale...prostě to nejde. Například teď se mi (už pár měsíců) líbí jeden kluk a i přesto, že to není nějaký sexidol, který by musel holky odhánět, prostě normální, hezký, hodný kluk, tak v podstatě nejsem schopná se s ním líp sblížit.
|
