|
Od mích pěti let je moje mamka těžce ochrnutá na levou polovinu těla.Táta nás opustil kvůli někomu jinému. Díky tomu musíme bydlet dohromady s babičkou a se strejdou, který v osmi letech prodělal obrnu. Od rána do večera se u nás jen řve a všichni se hádají kvůli maličkostem. Můj přítel sem kvůli tomu nechce moc jezdit, a tak většinu volného času trávím u něj.
Někdy tuhle rodinou situaci naprosto nezvládám a jsem na všechny nepříjemná a hnusná, jindy to řeším tak, že se zavřu do pokoje a musím se vyřvat do polštáře, abych se aspoň trochu uklidnila. Často se divím tomu, že jsem ještě nikdy nebyla u psychologa, ale asi to bude tím, že mám báječné přátele, kteří mi hodně pomáhají a můžu o tom mluvit s nimi.
P.S. Nenapsala jsem to proto, aby si lidi mysleli, že jsem nějaká chudinka, ale kvůli tomu, že si myslím, že by se na přiznání měli psát i takovéhle věci a ne jen ty nechutnosti, který tu většinu dne čtu ;)
|
