|
Jsem ve vztahu s klukem vůči kterému necítím nic víc, než-li kamarádství.. nemiluji jej a čekám, že se to třeba změní.. Ubíjí mne to, ale na druhou stranu mě to trápí míň, než kdyby on byl kvůli mě nešťastný.. On je do mne hrozně moc zamilovaný a chová se vůči mne líp, než kdokoli jiný v mém životě.. Záleží mi na něm a tak nechci, aby se mnou trápil.. proto s ním jsem a čekám, až se do něj nuceně zamiluji, nebo naopak - až mu budu lhostejná.. Nejsem na to pyšná, ale stále miluji bývalého. Můj "přítel" to věděl a i tak mě žádal, ať mu zkusím dát šanci.. dala a teď mě to strašně ubíjí - nemohu mu opětovat to, co on "poskytuje" mne..
|
