|
Mám momentálně druhého přítele. Mezi mnou a tím prvním se toho stalo tak moc, že prakticky prostě nemůžeme být spolu, ač bychom oba dva chtěli. Přijdu si jako největší kráva na světě, protože jak mi bejvalej pořád strašně chybí, neustále ho kontaktuji a přemlouvám ho ať jdeme ven, že už mu neublížím. Nakonec to stejně vždycky skončí tak, že mu dám pusu a pak jak si uvědomím, že to nejde, řeknu že jsme udělala hloupost a že to takhle nesmí být. On mě za to úplně nenávidí a já se mu rozhodně nedivím. Zakázal mi mu psát a připomínat se a já mu chci vyhovět, protože mu už nechci ubližovat. Ale tak hrozně moc mi chybí. Mám ho prostě plnou hlavu. Kéž bych uměla nedělat chyby. Nikdy se za to nepřestanu proklínat.
|
