|
Celý svůj život jsem chlapům lámala srdce,brala jsem je jen jako úlovky, trofeje či přátelé s benefity a když jsem cítila že mě opravdu milují a potřebují,bez milosti jsem snimi zrušila kontakt.Ano je to špatné,možná pro někoho ubohé,no mně to vždycky vyhovovalo.Přibližně před rokem jsem potkala muže s kterým jsem měla podobný plán, vztah s ním byl plánován přesně na 3měsíce po třech měsících jsem se sním rozešla.S neskutečně dobrým pocitem a jeho zlomeným srdcem jsem si pár hodin po tom uvědomila že všechno se mi vymklo z rukou s tím mužem jsem do teď a myslím že on je právě ten který mě změnil a příšerné na tom je to že mám paranoje z toho či neplánuje něco podobného on se mnou (i když zřejmě bych si to zasloužila) ale také že mu o tom nikdy nebudu moci říct..
|
