|
Sobota, 8 hodin ráno: poklidně spím, když v tom mě vzbudí spěšné kroky na schodech, otevírání dveří od koupelny hned vedle mého pokoje a následné halasné zvracení. Nedá mi to a vstanu z postele. Chci se jít zeptat, jestli je vše ok. Slyším spláchnutí a pak naprosto zřetelné čištění zubů. Víte, jsme tři spolubydlící, máme v bytě dvě koupelny a v té spodní mám kartáček na zuby jenom já. Z pokoje jsem šokovaně vylezla až za 5 minut. Můj kartáček byl mokrej. Ještě ten den jsem zjistila, kdo to byl a proč blil dole (horní koupelna byla v té době obsazena).
Kartáček jsem vyhodila, nemám chuť to řešit. Nicméně je to fakt moc pěknej pocit.
|
