|
Mrzí mě, jaká jsem. Že sem si nevážila toho, co jsem měla. Probouzím se s pocitem viny a neusmívám se upřímně. Vzpomínání mě bolí. Jsem ten typ, co říká: "Zítra bude líp", ale vlastně to tak vůbec není. Mladí lidé se otáčí pořád dozadu. Chybí mi vedle někoho usínat, v noci se budím a žalostně natáhnu ruku na vedlejší stranu postele s pocitem, že tam někdo bude, ale není. Nalepila jsem si jednu velkou fotku vedle postele na zeď, abych měla aspoň malej pocit, že se mnou někdo je, když usínám. Jsem naivní? Malá holka? Ne ne, jenom zamilovaná do přestav, co mi zbyly. A možná už to není láska po dvou letech čekání, že se vrátí, ale chybí mi. Možná román, možná jenom potřeba to napsat, protože co když si to třeba přečte? Pozoruju, jak venku prší a možná jsou to moje slzy, co za Tebe roním. Možná, že když venku zpívají ptáci, zpívají Tvoje jméno. #strangegirl #pb
|
