|
„K mému „poprvé“ mě můj teď už bývalý přítel přinutil. Byla jsem 15 dní na psychiatrii. Psychologa jsem byla nucená poprvé navštívit ve třech letech kvůli fixaci na matku, v pěti pak kvůli panickému strachu ze smrti po úmrtí babičky. Po zaseknutí se ve výtahu jsem jím rok nejezdila (bydlíme v sedmém patře). Má první pusa byla s holkou, druhá s bisexuálem.. Nyní jsem nešťastně zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda (je gay). Otec je cholerik, každodenně si na mě vylévá zlost, ale co hůř, i na mámu.. skoro mě nezná a má milenku. S mámou jakž takž vycházím, ale i tak se „doma“ necítím jako doma. Možná to je i tím, že si mě jednou jako malou otec „spletl“ s matkou, když jsme všichni tři leželi v posteli.. S váhou to bylo jako na kolotoči. Jsou období, co nedokážu pozřít ani kousek jablka a pak zase dny, kdy je jídlo mým jediným smyslem.. Už přes rok beru antidepresiva a jsem ráda, že vůbec žiju..
|
