|
Se všemi moc soucítím. Dávám přednost jiným a moc mi to nepřispívá. Ale neumím dát přednost sobě, raději se koukám jak sou šťastní ostatní a já se se vším nějak vypořádám. I sem si zvykla na samotu, vlastně ani jiný pocit neznám. Bála bych se jít do nějakého vztahu, protože bych se za něj pravděpodobně i styděla. Nevím jestli jsem pěkná, ale moc se tak necítím, protože mi to zatím nikdo sám od sebe nepověděl. S lidmi spíše jen občasně komunikuju, než kamarádím. Co je zajímavé? Že si toho pomalu ani nikdo nevšiml. :) Mně to však nevadí.
|
