|
Obecně jsem hodná holka, typ na vztah, když ulítnu, ne s někým náhodným, nekouřím, piju na akcích, vím, kdy mám dost. Ale taky dobře vím, že umím být potvora a nemusí to být ten typ děvky ze stodolní. Většina mých vztahů začne troskotat ve chvíli, kdy vycítím slabost. Pak prostě přepnu a začnu se drát "nahoru". Nedělám to naschvál, ale stejně tak si nemůžu pomoct. A pak už toho kluka akorát tak vodím na vodítku, které popouštím jak mi se zachce. Pak už je mi taky jasné, že takového kluka prostě milovat nedokážu a je konec. Nejhorší je, když on mě pak stejně pořád chce. Tím nechci říct, že by kluci měli na holky srát, ale ať to má hranice a nejsou z nich podpantofláci. Kluk musí mít koule, být gentleman jde i s nima. Jo, můj poslední si zkusil vyskočit, když už cítil, že je to moc, ale to už je pak pozdě a moc toho nenadělá. Stejně tak nesnáším, když ať dělám co dělám, na úroveň protějšku se prostě nedostanu.To jsou ti hajzlové,co si nepřipouští k srdci.Chce to jakous takous vyváženost.
|
