|
Když jsem byla menší, ubližovala jsem si, můj život byl na nic. Nadávali mi, drtili mě, ničili mi život. Nenáviděla jsem své rodiče, moje útočiště bylo v knížkách, hudbě a slzách. Do 16 let jsem nemilovala. Měla jsem 3 kluky u kterých jsem je vlastně jen zkoušela, jestli mám na to, aby se do mě zabouchli. S chatem to asi umím, všichni se do mě zamilovali než mě viděli a všechny jsem po pár schůzkách nechala bejt, aniž by se cokoli stalo, protože jsem nemilovala je. Během toho mé deprese vystoupaly. Ostatní pili spolu, já sama. Pak jsem poznala kluka co mi změnil život (a já jemu). Nejenom, že jsme "zeslušněli", ale i to všechno, co se od ideálního kluka čeká. Je zároveň můj nejlepší přítel, je gantleman, smějeme se spolu, blbneme spolu, miluje mě i přes ty všechny chyby co mám... A já jeho... - Pro ty co nejsou teď zrovna šťastní - jen čekejte a hledejte, vždy se může objevit něco, co vám změní život od základů....
|
