|
Je mi 30. Jí 18. Známe se rok a půl. Oba dva svobodní, nezadaní. Nikdy mezi námi nebyl žádný sex, i když jsme mnohokrát vedle sebe spali. Jsme jenom a pouze kamarádi. Já ji miluji. Ona to ví, ale nechce nic víc. Má mě ráda celá její rodina a můžu k nim a spát u ní prakticky kdykoliv a ona u mě taky. Když jsem s ní, cítím se tak, jako s žádnou holkou nikdy předtím - jako král bohů. Když mám na výběr, jestli strávím noc plnou sexu s jinou kámoškou nebo jenom pokec s ní, volím jí, i když ji maximálně obejmu a dám pusu na dobrou noc. Je to pro mě mnohem více. Když se pak vyspím s nějakou jinou kámoškou, mám z toho výčitky, je mi to líto a mám pocit, že té mé milované hrozně ublížil a podvedl. Vím, že by byla ta poslední. Dokážu si s ní představit být po zbytek života. Bojím se přestat se snažit a doufat v zázrak, protože nevím, jestli ještě někdy najdu někoho, s kým mi bude tak ultra super nádherně jako s ní. :(
Vím.... Jsem zamilovaný a naivně doufající vůl čekající na zázrak. MILUJI TĚ
|
