|
Vždycky, když pod nějakým přiznáním vypukne debata na téma homosexualita a objeví se tam nesnášenlivý příspěvky typu, že je to psychická porucha atd., hrozně mě to mrzí. Od 14 let žiju v Anglii s mým strejdou a jeho přítelem, se kterým je v registrovaným partnerství. Rodiče se zabili při nehodě a strejda byl nejbližší příbuznej. U soudu to byla tahanice, ale nakonec jsem se k nim mohl přestěhovat. Nejdřív mi to přišlo divný a děcka ve škole si mě občas dobíraly, když zjistily, že mě vychovávaj gayové, ale po nějakym čase jsem si na oba zvykl a spolužáci taky dali pokoj. Strejda i jeho přítel se o mě staraj jako o vlastního a já vidim, že by z nich byli perfektní rodiče, mnohem lepší jak polovina heterosexuálních párů, a lámalo mi srdce je vidět tak zklamaný, když jim zamítli žádost o adopci. Proto bych rád vzkázal všem těm homofobům, co se pyšní těma jejich názorama: sexuální orientace neni psychická porucha; fobie, na druhou stranu, psychická porucha je a ve většině případů se léčí.
|
