|
Jednou jsem spala u svého přítele, musel ale na noční do práce na inventuru. Slíbil, že se vrátí, co nejdřív to půjde. Uprostřed noci mě probudily horké ruce a následovala nějaká ta divočina, po které jsem usnula. Ráno jsem se vzbudila a postel vedle mne byla prázdná. Po chvilce se ozvaly klíče v zámku a vešel přítel s omluvou, že se to protáhl a tak se vrací až teď. V tom z vedlejšího pokoje vyšel jeho brácha...
Vymluvila jsem se na nevolnost a zbaběle zdrhla. Telefon jsem mu nezvedala, nikdy už jsem neviděla ani jednoho z nich, ale červená jsem až na zadku, jen si na to vzpomenu. A to už bude deset let.
|
