|
Někdy mám pocit, že normální lidi už neexistují. Že jsou všichni závistiví, nepřející, protivní a ničeho si neváží. A pak narazím při nákupu na paní, která řekne "konečně normální člověk" a po kratším rozhovoru zjistím že je to "můj" člověk .. Je to fajn, normální lidi ještě jsou, akorát v tom davu prostě zapadnou. :) Ale občas na ně narazíte..A to je pak důvod k úsměvu na rtech. Protože pustit staršího či mu podržet dvěře už dneska umí málokdo. A taky je fakt, že ne všichni si toho váží, ale když se za to odvděčí upřímným úsměvem, je den zase o něco hezčí. Teď vážně, co je špatného na tom, někomu přát jeho úspěch, nebo naopak, nemít radost z jeho neúspěchu? Jojo, doba, já vím. Ale taky vím, že takových jak já ještě pořád je dost a jsem za to ráda! :) :) :)
|
