|
Nikdy jsem neměla moc velké sebevědomí. Od 14 mě zvali kluci na rande. Ale já je vždy odmítala, protože jsem z toho měla strach. Rozneslo se, že mě dostat je nemožné a o to víc kluků to zkoušelo. Až v 19 jsem dostala první pusu. Protože jsem se do ono pána zakoukala dřív, než mě postřehl a hodně jsem o něj stála. Po rozchodu se opět zvedl zájem (prý jsem moc hezká a hlavně nejsem blbá). A po pár měsících truchlení jsem zkusila randit. Před randem mi bylo vždycky zle o proklínala jsem se, samo rande proběhlo skvěle. Až na rozloučení, kdy se očekávala pusa a já zamávala jak ve školce a prchla. Efekt byl opět opačný. Dokonce jsem prý namyšlená fiflena. Přitom jsem jen neuvěřitelný stydlín a zájem mužů mě děsí. Měla jsem jen 2 vážné vztahy a ani s jedním jen nikdy nebyla na rande. Dali jsme se dohromady tak náhodou, na akci. Můj druhý partner mě musel uhánět rok a nakonec si mě radši hned vzal :). Nemám pocit, že bych o něco přišla. Naopak v oněch odmítnutých pánech mám dobré přátele. :).
|
