|
Jednou jsem neměla vůbec svůj den. Vstala jsem asi špatnou nohou. Ve škole mě lektoři napomínali každou chvílí a šla pětka za pětkou.. Cítila jsem v žilách že se něco děje. Po škole jsem se sebrala navštívit babičku. Jakmile jsem odemkla dveře, padla jsem k babičce. Ležela tam, nenahmatala jsem tep, zemřela. Ihned jsem volala na záchranku.. Po tom všem vyřizování jsem zamířila ke příteli.. Chtěla jsem mu to oznámit a přitulit se k němu a uklidnit se.. bohužel, on měl v náruči jinou.. Začala jsem ječet, řvát pištět..ale nakonec se vše prolomilo a já začala brečet.. Chtěla jsem to v tu chvíli ukončit pro dobro všech, byl to nátlak jako hrom, ale ještě jsem tu měla to nejcennější..Rodinu! Ta mě podržela a teď? Dostudovala jsem bakaláře, mám nádherný byt s přítelem a jím za dva.. :) Proto říkám.. není všem dnům konec.
|
