|
Když mi bylo 13a braskovi 6 zemřel nám taťka při autonehodě . Celá rodina až na matku - pokud se ji dá vůbec tak říkat , nesmutnila. Byla to alkoholička a bez flašky vodky neudělala skoro ani krok díky ní se nás zřekli i babička s dědou . Jediné vysvobození byla pro nás ta paní ze socialky, která nás přiklepla do děcáku . Největší třešničkou na dortu bylo už to jak se k nám ta chátra začala chovat . Bratra mlátili a mě slovně uráželi . Takže jsme skočili přímo z jednoho pekla do druhého . Po čelo dobu jsem se modlila, abych dovršila plnoletosti a bratra si mohla vzít s sebou. Tak se taky stalo. Když jsem byla plnoletá, myslela jsem si , že vše půjde po másle, život který mě cekal jak jsem vylezla z té díry byl daleko horší . Problém jsem měla sehnat si praci - i když jsem měla po maturitě nikde mě bez praxe nevzali, proto jsem dělala ty podřadné práce , který by málo kdo dělal , čistila hajzly v hospodach. V tu chvili pro me jedinou prioritou bylo vydělat penize a ziskat bráchu.
|
