|
Všechny moje "vztahy" probíhají naprosto stejně. Seznámím se s nějakým klukem, on mě začne mít rád více než jen jako kamarádku, chce vztah, já váhám, po radách mých kamarádek a vlastním promlouváním si do duše do toho jdu, "vztah" trvá měsíc či dva, pak už nevydržím svůj zájem dále předstírat a vše ukončím. Teď si o mě myslíte, že jsem bezcitná mrcha, které není nikdo dostatečně dobrý, všechny využívá nebo si s nimi jen hraje. Omyl..nevím proč, ale i přes to že se urputně snažím, nedokážu se do nikoho zamilovat. Do každého vztahu jdu s nadějí, že se to konečně stane, že budu zamilovaná až po uši, budu tu pro toho druhého ve dne v noci, nebudu na něj moci zapomenout, budu pro něj schopna udělat cokoli a kdykoli, ale vždy z toho vyjdu zklamaně s pocitem, že jediné co dokážu je ubližovat druhým. Už jsem z toho všeho unavená, připadám si prázdná, samotná, odporná. Přiznávám, že se za to nenávidím.
|
