|
Mám takovou špatnou vlastnost - už od mala jsem dost stydlivá, moc se s lidmi nebavím a než abych šla nějakou kurtopřísnou kalbu, zapnu hry a pařím do rána. Nevadí mi, že nejsem ani krásná, ani štíhlá, ani populární, ani bohatá, ani vtipná, nenosím značkové věci, netrávím denně hodiny u zrcadla, nebrečím kvůli tomu, že venku prší a mně se rozteče make-up. Jsem v takové té své "bublině", do které moc lidí nepouštím. K čemu se vlastně přiznávám? Asi jen k tomu, že se dokážu zamilovat úplně do všeho. Nějaký muž se na mě usměje jen tak - buší mi srdce jak o závod. Nějaký muž mi podrží dveře - opět srdce buší. Většinou mi takoví muži zůstávají dlouho v hlavě a jen při pomyšlení na ně už rudnu.
Sice to moc chlapů číst nebude, protože tohle je přiznání holek - každé vaše gesto, každý vaše maličkost, kterou pro nás uděláte, nás nesmírně potěší. :)
Omlouvám se za slohovku, další takový "nepřiznání" do houfu. :)
|
