|
Před třemi lety, když jsem ještě chodila na střední, jsem se rozhodla oznámit rodičům, že jsem už dva měsíce ve vztahu. Pokaždé, když jsem se rozhodla si s nimi promluvit, zpanikařila jsem a pokaždé to nějak zakecala. Byl tu totiž jeden problém. Vždycky očekávali, že si najdu nějakého krásného vysokého bruneta a já místo toho měla krásnou malou zrzku. Oba jsou navíc hrozně homofobní, takže říct jim to by bylo těžké pro každého. Jednou při večeři máma vyprávěla, jak k nim do práce přišel nový účetní, který je gay. Nikdy v životě jsem ke svým rodičům necítila takovou nenávist, jako v tu chvíli, když rozjeli diskuzi o tom, jak jsou všichni, co milují stejné pohlaví nemocní a jak si nezaslouží žít. V tu chvíli mi bylo naprosto jasné, že jim to říct nemůžu a dál jsem jim lhala a tvrdila, jak na svého pravého teprve čekám. Teď bydlím sama s tou svojí přítelkyní a rodiče to stále neví. Už jsem se ale rozhodla jim to říct, jen se snažím najít tu správnou cestu. Děsím se toho, že mě pravděpodob
|
