|
Nesnáším slunečné počasí. Vedro mě otupuje. Zato dešivé počasí, to je něco jiného. Déšť je moje všechno. Stačí jen hrozba deště a lidi tasí deštníky. Stačí jen aby začlo lehce pokrapkávat a lidi je používají. Ale proč, když člověk je z toho suchý dřív, než stačí pořádně navlhnout? Tito lidi se setkávají s mým nepochopením... ale mě to plní smutkem. Když začne opravdu pršet, tak to mě plní jednak energií, druhak radostí. A když je bouřka... To je moje euforie. Navíc je vtipné sledovat lidi, kteří se utíkají schovat, zatímco já si jdu na houpačku, pokud možno v krátkém rukávu. Musím říct... tohle je asi jeden z mála důvodů, proč být rád, že jsem v Praze... protože tak nádherné blesky, jako jsou tady, jsem jinde neviděl. Navíc se nemusím bát, že do mě uhodí blesk, ani když se houpu na houpačce. Ale popravdě řečeno, nevadilo by mi, kdyby bylo pouze zataženo. Ať je jakkoli, jen ne slunečno. Z toho vedra jsem trpěl už v půlce dubna, Při zmoknutí musím jen trpět chuť určitých lidí mě zabít.
|
