| I když se považuji za největšího prasáka v okolí, dnes ráno mě můj spolubydlící překonal. Přišel okolo čtvrté hodiny ranní, chvíli se svíjel v opilosti na židli a pokoušel se sníst bagetu, říkám si, snad bude v pohodě a dokonce se za půl hodiny odebral do postele. Ale ráno jsem se probudil a přímo z dolní palandy mi utkvělo v zorném poli lejno, za které by se nemusela stydět ani slonice v říji. |

