|
V říjnu jsem potkala někoho, kdo mě konečně bere takovou jaká jsem. Nemyslím si že jsem nějak hezká, ani nějak výjimečná než ostatní, ale i přes všechny mé chyby mi říká jak jsem úžasná. Před svými kamarády si nehraje na machra a nestydí se dát najevo jak moc mě miluje. Je to jeden z mála kluků co mě dokáže opravdu rozesmát i přes slzy co mám občas v očích. Pokaždé mě podržel a stál při mě i v těch nejtěžších chvílích. Popravdě? on se mě ani snažit rozesmát nemusí, stačí mi že ho vidím a úsměv mi hned naskočí. Když se směje on směji také, on má opravdu ten nejsladší úsměv. Vím, že mu můžu věřit a proto mu říkám úplně všechno v každé chvíli mě dokáže pochopit a snaží se mi pomoct. Chová se ke mně jak k princezně i když si to občas ani nezasloužím. Jedině on by mi řekl, že jsem krásná, i kdybych v té chvíli vypadala opravdu hnusně. Jen díky jemu jsem šťastná na 100% moc pro mě znamená a za nic/nikoho bych ho Nikdy nevyměnila. Je to ten nejúžasnější kluk na celém světě. Moc ho miluji.
|
