|
Před 2 lety jsem chodila s klukem. Milovala jsem ho,ale jak to tak bývá, podvedl mě.Už od mala jsem se snažila dělat věci na 100 %.Nemohla jsem si připustit,že je konec a hledala jsem vinu sama v sobě. A i když vztah zkončil, chtěla jsem ho za každou cenu na zpátek. Vždycky jsem se smála holkám,co řešily svojí postavu. Ale po roce jsem zkončila v nemocnici s Mentalni anorexií. Do dnes nevim jak z toho ven. Celou dobu jsem věděla, jaka je to píčovina,ale když mi pak každý zpočátku říkal,jak se mu líbí má postava,chtíč být ještě perfektnější se mě ještě víc zmocnil.Naneštěstí ted mam fantastickyho chlapa.Stydím se za to a mám obavu,že až se to dozví,bude se dívat jinýma očima na mě.Žádný kluk nechce holku,co řeší takovýdle blbost.Váhu už mám vcelku v normálu.. Když spolu jíme,vždycky se dokážu na něco vymluvit. Mám obavu,že zase selžu. O něho přijít už nechci a věř te či ne, je to jako závislost,není to tak lehky! PROSÍM ale všechny holky, nikdy neblbněte jako já!Nestojí to za to !!
|
