|
je mi skoro 30, jsem vzdelany, inteligentni a vcelku rozumny clovek, jenze vzdycky kdyz se seznamim s nejakou holkou a zamiluju se, zacnu se chovat jako blbec. stanu se na ni hrozne zavisly, porad bych ji chtel videt, nebo si aspon psat ci volat. pro me je totiz partnerka to nejdulezitejsi, ma pred vsim prednost a udelal bych pro ni snad cokoliv na svete. a kdyz jsem bez ni, je to silene. porad se trapim, mam strach ze se na me vykasle, nedokazu myslet na nic jineho, nemuzu delat veci, ktere normalne delam a ktere me bavi. hodne si vsimam zmen v jejim chovani, jake sms mi pise, jak me oslovuje, jak moc si na me ona vzpomene, jestli vubec, a pak se me trapeni stupnuje, kdyz mi uz nepise tak hezky jako driv. kdyz pak ten vztah skonci, rikam si ze priste uz tohle udelat nesmim, mam prece rozum a mel bych se podle toho take chovat, ale je mi to houby platne. pokazde do toho zase spadnu uplne stejne.
|
