|
Mám kamarádku, máme spolu krásný kamarádský vztah, říkáme si všechno...mám jí strašně moc rád...teda, spíš jsem do ní zamilovaný...držim to v sobě, protože vim, že kdybych jí to dal nějak najevo, tak bych jí jenom přidělal starosti, protože ona už kluka má, tím pádem by se naše krásný kamarádství rozpadlo, nebo by to už minimálně nebylo tak jak to je teď. Jsem na ní závislý, myslim na ní furt, mám plnou hlavu jí, mám pořád potřebu si s ní psát nebo být v kontaktu..jsem šťastnej jako blecha, když jí můžu aspoň na chvíli vidět a povídat si s ní. Když jsme někde spolu, tak je nám hrozně fajn..ale..mě to hrozně ničí..že nemůžu být něco víc, než "jen" nejlepší kamarád. Kdyby jen věděla, kvůli čemu se trápim...a já vůl jí vždycky na její otázku "Co ti je..?" odpovim "nic..sem v pohodě, to se ti zdá :)"..nemám sílu, odvahu ani odhodlání jí to vysvětlit jak to všechno je. Dlouho to nevydržim, nevim co mám dělat :-|
|
