|
Jeden nejmenovaný doktorand (dnes už docent) měl během studia na mě zasednuto, pořád mi dokazoval, jak má na mě navrch. Pořád mě volal k tabuli, dával těžký úkoly. Trpěl jsem mu to, ale byl ve mě pocit se mu nějak pomstít. Musí se nechat, že měl krásnou a milou přítelku (dodnes si říkám, co na tom debilovi vidí). Chodila často se bavit o víkendu na Harcov. Jeden víkend jsme se seznámili (aniž bych věděl, že je to jeho přítelkyně). Prohodili pár slov, výměna tel. čísla, a za pár týdnů už u mě spala na Harcově. Pak se mi přiznala, že má přítele.... Když jsem zjistil, kdo to je, měl jsem neskutečnou radost. Při úspěšném absolvování zkoušky, kde byl nejmenovaný doktorand zkoušející, se zvedl a podal mi ruku s dodatkem, že, ač nerad, mi gratuluje ke zkoušce, podal jsem mu ruku s úsměvem a dodal jsem: "Škoda, ale těší mě, že máme společné zájmy...", otočil se a šel na kolej. Dnes, když ho potkávám ve škole, se mu směju do obličeje :)
|
