|
Asi v šestnácti jsem se poprvé silně zamiloval. Bohužel ona nesdílela stejné city a tak jsem se z toho dostával pomocí psychologa. Pak jsem pozval jednu velmi fajn holku a říkal jsem si, že budeme kamarádi, nakonec z toho byl dva a půl roku trvající vztah, kde mě nakonec opustila, kvůli jinému. Hrozně mě to mrzelo, probrečel jsem hodiny a říkal jsem si, že se k holkám budu chovat jak hulvát, když to tak moc chtějí. Nedokázal jsem to a chovám se stále stejně a pro partnerku udělám první a poslední. Pak jsem našel krátký vztah, kde se mnou zase zametla a byl jsem už na úplném dně. Zase jsem měl podobný stavy jako po rozchodu s první. Jednoho dne jsem si řekl, že dám ještě šanci a můžu být rád za toto rozhodnutí. Nyní jsem s holkou, která mi dává přesně to co mi chybělo. Takové nadšení a lásku jsem vždy hledal.
|
