|
Je mi 27, nejsem žádná "šklebůza", docela pěkná a sympatická holka, ale jsem sama, prostě mi nevyšel předchozí vztah. Na tom nic moc divného není, ale bohužel několik měsíců po rozchodu s expřítelem mi zjistili, že mám endometriózu a velké srůsty v oblasti dělohy, vaječníků a vejcovodů, mám za sebou laparoskopii a vím, že mám posledních pár let na to, abych mohla mít děti. Možná tak dva až tři. A tak pátrám po klukovi, se kterým by se to dalo realizovat - rozhodně nehodlám být bezdětná nebo snad svobodná matka. Když to nějakému potencionálnímu partnerovi přiznám, pošle mě do háje, nejsem naivní, a tak mě v následující době čeká pátrání po budoucím otci svých dětí a pak rychlé otěhotnění, jehož snahu ani nebudu moct přiznat. Že bych z toho měla dobrý pocit, to se říct nedá, ale co jiného mi zbývá? Tudíž se Vám, chlapci, omlouvám, přesto, že jsem se po celý život snažila být ve vztazích férová, tohle bude ta doba, kdy se budu muset zachovat jako kurva a lhát.
|
