|
Jednoho krásného dne jsem jel s přítelkyni z Plzně do Prahy vlakem. Říkáme si, že si zabereme kupé sami pro sebe, aby nás nikdo neotravoval. Zamkli jsme se a zatáhli závěsy. Když přišel pan průvodčí, měl námitky, že se máme odemknout. Řekli jsme si, že už tu byl tak už nepřijde, takže jsme ho ingonorovali. Z ničehož nic jsme dostali chuť na mrdání a vrhli jsme se na to. Když jsme si tak pěkně užívali, najendou slyšíme jak někdo odemyká dveře, okamžitě jsme strnuli. Když vešel druhý pan průvodčí hlásil: "To jsem teda viděl" zavřel a šel pryč. Bylo nám tak trapně, že jsme se modlili, aby jsme už byli v Praze.
|
