|
Nejvíc mě na naší generaci náctiletých mrzí to, jak v zápalu euforie z poznávání se přes fb se už po hodině psaní si spolu píše ‚Miluju tě‘ a lítá to tam lichotkama (navíc si v reálu nic z toho oba do očí ani neřeknou)…nevím, asi jsem staromódní, když mám o vztahu takovou představu, že nejdřív mají lidi poznat svoje plusy a mínusy, sladit se a teprve až po několika měsících si říct to, co je za tu dobu, co se znají, už vážně možný cítit…a ne napsat to jako první co nejdřív, být spolu 24/7 a po týdnu říkat, jak si bez dotyčné osoby neumíte představit svůj život, když ani nevíte, jaké chyby má. Mně se teda víc líbí, když mi kluk třeba po půl roce řekne, že se do mě zamiloval na první pohled. Je to už aspoň toho půl roku a pořád ho to nepřešlo a aspoň je z toho vidět, že mu na mně vážně záleží. Protože tak nějak by to mělo být, aby ten vztah měl nějakou váhu a dlouho vydržel…
|
