|
Sere mě, jak ze sebe kluci dělají borce...
Mívala jsem přítele. Chodili jsme spolu několikrát, a většinou jsem to skončila já. Ovšem z toho důvodu, že se jeho chování dále nedalo snést. Když jsme spolu byli dost dlouho na to, že už beze mě skoro nemohl být a začala jsem mu chybět, jeho to nejspíš nějak omezovalo, nebo to z něj dělalo menšího drsňáka, protože už sám sobě nedovolil si se mnou jen tak pohrávat, a začal se chovat, jako že jsem mu ukradená, kašlal na mě a třeba mě i podvedl... Tak mě od sebe dostal spolehlivě i na pár měsíců...Po čemž přitáhl, že mě chce zpátky. Vždy jsem podlehla. Znova a znova. Miluji ho víc, než si mnoho z Vás dokáže představit... Umřela bych pro něj. Dodnes, když jsme spolu, taji jako led. Poznám, že mě miluje... Když někoho znáte 3 roky, a to důvěrně, zkrátka už některý věci poznáte, tak, jako já poznám tohle. Ale způsobuje mi velkou bolest... Prosím, nechte si svoje komentáře, že jsem blbá. Jen jsem si prostě chtěla ulevit tím, že to veřejně přiznám.
|
