|
Je mi 17 a žiju se svým tátou a mladší sestřičkou. Matka od nás odešla, když mi bylo 11, nestýkáme se. Táta je většinu času v práci a dělá všechno pro to, aby se o nás postaral. Musím zvládat starat se o domáctnost; tj od vaření po sázení kytek, taková menší máma, chodit do školy, přivydělávat si brigádama kde to jde, doučuji angličtinu a občas hlídám malé děti. K tomu mi před týdnem umřela moje jediná babička .. Někdy je toho na mě strašně moc, ale lidi to neví co všechno musím snášet a i tak se najdou tací, co pomlouvají, jaká nejsem ku*a a dě*ka co "chodí s každým". Proč jsou lidi takoví? Myslím, že málokdo by toho snášel tolik ... Je mi líp, i když anonymní přiznání, ale přiznání.
|
