|
Nikdy nezapomenu, jak jsem kdysi šel pro bráchu v zimě do školky a cestou zpět jsem potkal svou kamarádku , do které jsem byl zamilovaný. Chtěl jsem s ni být u ní ve vchodě ,ale brácha byl vždycky rozdováděný , tak jsem ho přivázal za gumičky u rukaviček , které byly protáhlé skrz kombinézu ke sloupu od pouličního osvětlení za domem. Bylo mi fajn , smáli jsme se až v jednu chvíli jsem si vzpomněl ,že jsem vedl bráchu ze školky.. Když jsem přišel k lampě, brácha nikde.. Znáte ten pocit, když někde něco položíte a už to tam není a vás tak stáhne žaludek? Myslel jsem , že tu lampu urvu. Naštěstí ho potkala sousedka od nás z baráku a měla ho u sebe.. Nejpernější chvíle mýho života...
|
